Historie

Pouzdřanský mlýn je starý několik století. Koncem 19. století vyhořel a na počátku 20. století byl na stejném místě postaven nový na svou dobu moderní mlýn, který byl poháněn elektřinou z vlastních zdrojů. Vedle mlýna byla nad náhonem elektrárna se dvěma Francisovými turbínami. Vlastníkem mlýna byla Hrušovanská cukerní společnost, od které mlýn 1.6.1926 koupili bratři Hartlové, kteří sami pocházeli z mlynářské rodiny. V roce 1928 se k elektrárně přistavěla kyslíkárna, která zužitkovávala přebytek elektrické energie z turbín a vyrobený kyslík byl využit k průmyslovým účelům. Firma se jmenovala Bratři Hartlové, průmyslové závody. Začátky podnikání v Pouzdřanech byly těžké. Obec ležela v Sudetech, byla tedy převážně německá. Němci těžce nesli českého mlynáře a mlýn bojkotovali a jezdili mlít ke konkurenci. Nakonec pouzdřanští zvítězili kvalitou a o zákazníky nebyla nouze. Situace se vyhrotila po záboru Sudet Němci. Ing. B. Hartl s manželkou se vrátil do rodné Bystřice pod Hostýnem a bratr jej brzy následoval. Do mlýna Němci dosadili správce - byl to obecní hlídač. Podle toho vypadalo i hospodaření ve mlýně během války. Po válce bylo německé obyvatelstvo z Pouzdřan odsunuto a noví příchozí se několikrát vystřídali. Bratři Hartlové se vrátili a začali s nápravou škod na budovách i technologickém zařízení. Když bylo vše téměř v pořádku přišel 2. leden 1950 a s ním znárodnění. Majitelé museli z mlýna odejít a R. Hartl, který se věnoval mlynářství, byl dokonce 2 roky zavřený, jako mnoho jiných. Pár let se ještě mlely šroty a potom mlýn sloužil jako záložní, pro případ havárie ve větších mlýnech. Nakonec v něm měli pekaři sklad surovin.

V roce 1991 nastává nové období v historii mlýna. Tento je bez jakýchkoliv průtahů vydán dědičkám, které se dohodly, že jedna bude podnikat. A tak se rodina Naděždy Feithové pokusila navázat na starou tradici předků.

Restituovaný mlýn nebyl v dobrém stavu, přesto se ještě dva roky mlelo. V roce 1993 se majitelé pustili do generální rekonstrukce s firmou Prokop. Z mlýna zbyly jen obvodové zdi. Díky výborným organizačním schopnostem Ing. Karla Feitha, ředitele firmy, se za 5 měsíců opět mlelo. To byl v roce 1993 heroický výkon všech zúčastněných. Byla zvýšena kapacita mlýna a po technické a technologické stránce se mlýn vyrovnal moderním mlýnům.

Po provedené rekonstrukci v r. 1993 byl postupně doplněn samostatný žitný a kukuřičný mlýn, linka na výrobu krup a hrachu, těstárenský provoz, baličky s možností spotřebitelského a gastro balení potravin, autodoprava.

Cesta kupředu však vede jen přes neustálé vylepšování stávající technologie. Laboratoř byla postupně vybavena moderními přístroji, v roce 2003 se postavila budova skladového hospodářství a expediční zásobníky na mouku. Důkazem neustálého rozvoje mlýna je získání certifikátů nejprve, v roce 2003, ISO 9001:2000, HACCP, v roce 2009 pak ISO 22 000:2005 a prestižního ocenění značky KLASA.